Navzdory tropickému horku přilákala Porta davy lidí

8. 06 2014 | „Umííí,“ ozývá se do potlesku, který se line na parkem na Severní Terase v Ústí nad Labem. Od čtvrtka do soboty v tomto městě již tradičně ukazují svůj um různí interpreti všelijakých žánrů. Koná se totiž Porta 2014. Již čtvrtek byl velmi dobrá příprava na nadcházející dva dny, jelikož zde hrála velmi známá skupina Cop, věnující se country a trampské hudební scéně. Ovšem pátek byl co do náplně asi to nejlepší, co organizátoři dokázali obstarat. 

„Snažíme se stavět Portu i ty finále na tom, že je to výsledek soutěže z celé republiky. V soutěži bylo dvě stě dvacet kapel z celé republiky a to se musí někde zhodnotit, protože Porta byla od začátku soutěží a finále je pak ozdobeno známými tvářemi,“ říká naší redakci Petr Křivohlávek mezi trampy řečený Lochness z České tábornické unie. Ty známé tváře jsou pro tento ročník Tony Linhart, který celou akci s Lochnessem moderuje a pak bard trampské hudby Wabi Daněk.
 
„Já prostě k té Portě patřím, Portě za mnohé dlužím, tak kdykoliv oni písknou, tak já přiběhnu,“ uvádí slovutný bard. „Lidé jsou tu bezvadní a hraje se tady dobře. Hraju od osmi let a je mi sedmašedesát. To bych už měl trochu umět hrát,“ dodává Wabi se smíchem.
 
Udeřila pátá hodina odpolední. Končí kolo autorské soutěže a nastupuje koncert Trampské sedmy. Sedm skupin bude hrát to, o čem Porta od svých počátků vlastně byla a snad stále ještě je. Trampská píseň. Vystoupení skupiny Stráníci doprovází mladík, který však vypadá jak tramp z let osmdesátých. Před pódiem nosí transparent s nápisem, že Stráníci jsou nejlepší skupina. „Říkají mi Markýz a jsem z Ostravy. Na Portu jsem jet musel, to dá rozum, když jsou tady Stráníci. To je moje srdeční záležitost. Jen mne mrzí, že tu není víc lidí.“
 
„Porta je prostě průřez toto tvorbou a doufám, že si to diváci užijí. O tom to je,“ dodává Petr Křivohlávek. Letos je Porta rozprostřena na více míst v Ústí nad Labem. Jak sám Lochness uvádí, není to asi nejšťastnější řešení, jelikož se koncerty překrývají a divák si prostě musí vybrat, na který půjde.
 
„To je vedro, ty vole,“ ozve se vedle nás. Do trávy se usadí tři mladíci a navzdory svému tvrzení o počasí, drží v rukách vonící klobásky. Inu hlad je hlad a to za každé situace. Podívaná na klobásky pokochá oko i žaludek, ale pohled do relativně prázdného hlediště jistě rozesmutní nejen pořadatele, ale hlavně účinkující. Copak o jejich tvorbu už trampská veřejnost nemá zájem? Nebo to bude tím, že tu vlastně žádní trampové, krom asi tak deseti, nejsou? Ostatně to bylo vidět jak v pátek, tak sobotu, kdy na Kordovu píseň „Vlajka“, která je brána jako trampská hymna, si stouplo velmi málo lidí. Ostatních několik desítek návštěvníků zůstalo sedět. Celou věc ohodnotil i Tony Linhart: „Já bych to asi moc nekomentoval. Dříve to byla Trampská porta a dnes je to prostě Porta. Ale publikum je dobré. Před dvěma lety jsem to tady uváděl s Lochnessem a byla tam hrstka lidí. Dnes je jich tu alespoň daleko více.“ Asi měl i pravdu, jak vyplynulo z hodnocení jedné divaček Markéty Bělohlávkové z Děčína.
 
„Ještě jsem na Portě nikdy nebyla. Myslela jsem, že to tady bude takový to ufňukaný, jak zpíval ten Medvěd, ale byl tady Pavel Houfek Band a ty jsou fajn.“ Páteční večer končí velmi působivým koncertem Wabiho Daňka na umělém ostrůvku přímo na Laguně na Severní Terase. Pravda, nejprve sice trochu zlobila technika, ale vše se nakonec dalo do pořádku a slovutný bard mohl předvést svůj um.
 
Na sobotní den je pro návštěvníky připravena další podívaná. Již těsně po poledni vyrostlo vedle hlediště indiánské tee - pee. V něm si lidé mohli prohlédnout nejen živého indiánského bojovníka z kmene Siouxů a jeho squaw, ale u řadu předmětů denní potřeby těchto lidí. V odpoledních hodinách následovalo divadlo v podání skupiny historického šermu Řád černých rytířů, které mělo samozřejmě tématiku blízkou trampům a vyznavačům westernového žánru. První představení pojednávalo o loupeživém nájezdu španělských dobyvatelů proti indiánské vesnici na Floridě a druhý byl již v plně westernovém duchu a připomněl nám perlu české kinematografie Limonádového Joea. Následovala ukázka indiánských písní a některých rituálů, včetně soutěží pro děti. V rámci areálu Porty si mohli návštěvníci vyzkoušet své dovednosti, jako střelba z luku, vrh oštěpem, nožem a sekerou. Bylo velice znát, že lidé ze střední Evropy tyto dovednosti již zapomínají. Snad opět jedině přítomní trampové dokázali zabodovat.
 
Blíží se večer a hlediště se trochu zaplňuje. Odhadujeme tu tak tři stovky lidí. Doznívají akordy dalších písní a pod klenbou letního oblohy se ono slovutné: Umííí, ozývá z mnohem většího počtu hrdel, než odpoledne. Jak je již tradicí každé Porty, večer končí potlachem, kde nejeden bývalý tramp zavzpomínal na své mládí a i přátele, kteří se nejen rozprchli po světě, ale které si i Velký Manitou odvedl do Věčných lovišť.
 
Text a foto: Miroslav Neumaier
 
 
.

Vytvořili jsme pro GOLEM SPIRITS nové webové stránky