Hasičské řemeslo záliba i práce

Hasiči v Ústeckém kraji patří počtem událostí, u kterých ročně zasahují, mezi prvních pět krajů. Co se týče počtu požárů, tak se Ústecký kraj například v roce 2010 ve srovnání s ostatními kraji „umístil“ na druhém místě. Nelehká ekonomická situace na jedné straně a zabezpečení standardu bezpečnosti na straně druhé vyžaduje každodenní profesionální přístup.
Manažer, profesionál, sportovec, dobrovolný i profesionální hasič, velmi skromný člověk, to vše je Roman Vyskočil. Na sklonku roku si našel čas ve svém nabitém programu, abychom si vypili kávu a popovídali si nejen o práci.

Co Vy a hasičské řemeslo?

Hasičina je pro mě nejenom koníčkem, ale mám to štěstí, že se jí věnuji i pracovně. Dobrovolným hasičem jsem s trochou nadsázky už od narození, v obci Lhenice (Ústecký kraj). U profesionálních hasičů jsem 18 let, na pozici krajského ředitele více jak rok.

Vy jste také všestranný sportovec, který mimo jiné na Mistrovství republiky v požárním sportu v srpnu (Ostrava, 2011) oblékl dres týmu Sboru dobrovolných hasičů obce Lhenice v disciplíně požární útok. Spolupráce profesionálních a dobrovolných hasičů při nejrůznějších zásazích je doslova na denním pořádku. Pane řediteli, jak se Vám spolupracuje s dobrovolnými hasiči při zásazích a jak při sportu? Dá se to vůbec srovnat?

Spolupráce s dobrovolnými jednotkami je opravdu na denním pořádku, pokud mluvím o zásazích. Velmi dobře znám zázemí dobrovolných jednotek a vím, že jejich situace není vůbec jednoduchá. Mnoho dobrovolných hasičů jsou zároveň také hasiči profesionální. Prolínání těchto dvou skupin je zcela přirozené a to ku prospěchu poslání, které jednotky požární ochrany plní.
Spolupráce při zásazích a při sportu, jako je požární sport, se svým způsobem dá srovnat. Oboje si žádá vysoce detailní a precizní rozdělení rolí. Na tom všem se mi líbí, že je to práce, resp. sport založený na souhře kolektivu. Každý článek tohoto řetězce je důležitý, na každém závisí dosažení stanoveného cíle.

Váš pracovní den začíná v brzkých ranních hodinách a mnohdy končí v podvečer. Pokud Vám čas dovolí, čemu se ještě věnujete?

Kromě práce, která je skutečně i mým koníčkem, tak určitě rodině a poté svým koníčkům. Rád jezdím na kole, v létě trávíme čas na vodě, pravidelně celý rok běhám, v zimě neodolám ani hokeji a lyžím. S kolegy v Lhenicích, v době sezóny soutěží požárního sportu, trénujeme až dvakrát týdně, takže pohybuje dost. Také mám dvě malé dcery, se kterými sportuji. Již méně času mi zbývá na poklidnější činnosti, jako je četba zábavné literatury a vůbec kultura jako taková. Ale nestěžuji si, věřím, že se časem prostor najde i na tohle.

V prosinci 2011 se dovršil první rok Vašeho „kralování“. Když se za tímto rokem ohlédnete, jak byste ho zhodnotil? A co si přejete do dalšího období?

Mám výborný pracovní tým, kde panuje skvělá spolupráce. Nepříjemná ekonomická situace nás nutí hledat další a další možnosti, jak zachovat standard bezpečnosti pro občany, který my jako hasiči zajišťujeme. V minulém roce se nám například podařilo otevřít v Chomutově novou stanici, další stanice, jak nám finanční situace dovoluje, rekonstruujeme, také v současné době probíhá výstavba nového operačního střediska a centra tísňového volání.
Víte, veřejnost nejvíce vnímá hasiče v terénu, při jejich zásazích. Ale je tady celá řada činností, kterou hasiči vykonávají. Ať už v oblasti ochrany obyvatelstva, krizového řízení, státního požárního dozoru nebo preventivně výchovné činnosti. Nesmím také zapomenout na všechny, kteří se na druhou stranu podílí na „péči“ o tyto hasiče jako je jejich například vystrojování, vzdělávání, ale i provoz na stanicích jako takový.
Jak už jsem se zmínil na začátku této odpovědi, mám kolem sebe skvělý tým, lidi, kteří svou práci vykonávají profesionálně, a jím patří mé poděkování, že ústečtí hasiči jsou stále zárukou bezpečnosti pro všechny v našem kraji a že děláme vše proto, aby nastavený standard bezpečnosti byl při nejmenším zachován.
V této době nestabilní ekonomické situace si přeji personální stabilizaci ve sboru, nezbytné finance, tak, aby systém fungoval, aby byla stále zajištěná bezpečnost občanů v rámci kraje, aby změny, které se zákonitě dějí, byly pouze k lepšímu.

Roman Vyskočil si na konci starého roku našel čas, aby navštívil stanice hasičů ve svém kraji a na chvíli se s nimi pomyslně „zastavil“. Poslechnout si jejich názory, přání, ale i obavy ze současné situace. Odpovědět na různorodé otázky, které se jich bezprostředně týkají. Otevřené rozhovory, které jsou rozhodně pro dobro celého hasičského kolektivu.