Tip na výlet do nejmenší památkové rezervace v Česku

Archeologické nálezy dokazují, že ostroh, na němž stojí střed města, byl osídlen mezi  10. - 13. století, jelikož tudy vedly tehdejší obchodní cesty z kraje Litoměřiců do tehdejší  Lužice.  Ve 14. století páni z Michalovic začali obec přetvářet na město a též  mu udělili městská práva. Datace této události je uvedena na rok 1361.  O 26 let později zadlužení Michalovci  přenechali Úštěk Ronovcům, kteří převzali štafetu rozvoje města. Nechali postavit městské brány, východní zvanou Německá a západní řečenou  Česká. Za jejich zdmi vznikla dvě předměstí pojmenovaná podle obou bran. Rovněž Ronovci známí též jako páni z Dubé, či páni Ostrve dle svého erbu, dostavěli Michalovci započatou stavbu hradu, jehož zbytky návštěvník může najít v oblasti Panského dvora za Městským úřadem,  Páni z Dubé  roku 1426 prodali panství husitskému hejtmanu Václavu Cardovi z Petrovic. V té době byl  Úštěku již velké dominium, protože k němu patřily vesnice Lukov, Líčenice, Ostré, Zimoř, Trnobrany, Habřina, Srdov, Vysoké, Brusov, Muckov, Levín, Bukovina, Lhota a zaniklá ves Chotrčina. 

 

Husitské války přinesly městu katastrofu. Václav Carda z Petrovic se často dostával do střetu s okolními rody, jako Vartemberkové a Zajícové z Hazmburka, které nebyly idejím husitů nakloněni. Nakonec Zikmund z Vartemberka hrad i město dobyl a zpustošil. Sám Carda byl zajat v bitvě u Budyně. Když se ze zajetí dostal, vrátil se na své léno a pokračoval v jeho rozvoji. V té době také vznikla dodnes zachovaná mohutná bašta, která se nazývá Pikartská věž, a můžeme ji najít na jižní straně města nad údolím Úštěckého potoka. Carda systematicky opevňoval město, aby se historie neopakovala a začlenil hrad do městského opevnění, což nebylo v našich zemích zvykem a působilo to mimořádně. Václav Carda se též do historie města zapsal tím, že zbavil jeho obyvatele roboty a udělil městu právo mílové, což značilo, že do okruhu jedné míle od města nesměl nikdo cizí provozovat řemeslo, tudíž celá ekonomika oblasti byla v rukou městských cechů. 

 

Ani Petrovicové nezůstali v Úštěku nastálo, a tak jej v druhé polovině 15. století získali Sezimové z Ústí, kteří město postupně rozšiřovali především na Podolci na soutoku Úštěckého a Loubního potoka. Úštěk měl v té době takřka 1000 obyvatel, čímž velikostně odpovídal Ústí, či Mělníku. Město mělo pivovar a několik rybníků. Bitva na Bílé hoře ukončila panství rodu Sezimů. Roku 1622 bylo panství zkonfiskováno a postupně se dostalo do rukou řádu Tovaryšstva Ježíšova.  Jezuitští představitelé sídlili chvíli na úštěckém hradu, ale v polovině 17. století se přestěhovali do nového sídla v nedalekých Liběšicích.  Úštěcký městský hrad ztratil svůj význam. V r. 1764 byl zbourán kostelík s v. Michala a již za 13 dnů byla zahájena výstavba současného katolického kostela sv. Petra a Pavla, který byl vysvěcen 8. 11. 1767. Jezuitská vláda znamenala pro město velký rozvoj. Pěstoval se zde chmel, rozvíjela řemesla a v okolí se dařilo vínu. Další katastrofa přišla v polovině 18. století v podobě požáru, který zničil většinu domů. Jejich následná obnova dala městu dnešní vzhled. Po zrušení Jezuitského řádu došlo k úpadku, jelikož panství bylo spravováno úředníky Královského studijního fondu, kteří majetek postupně  rozprodávali. V té době byl městský hrad s celým okolím Úštěckými měšťany odkoupen a přeměněn na sladovnu. V rukou pivovarníků zůstal až do roku 1876.

 

V 19. století měl Úštěk určitou míru vlastní vnitřní autonomie, což se vztahovalo i na  hospodářské, či soudní záležitosti. Začal se rozvíjet průmysl, vznikaly první podniky. Továrna na alkoholické nápoje I. Krause, továrna na kostice a jehlice D. Hirsche  a chemička J. J. Leitenbergera.  Město vlastnilo radnici, školu, robotní tvrz, dvě obecní kůlny, dům na stříkačku, Pikartskou věž, německou bránu a špitál. Od roku 1788 v Úštěku byli dva lékaři chirurgové. 

 

V první polovině 19. století odkoupil Úštěk s okolními državami do svého vlastnictví kníže Ferdinand z Lobkowicz. Roku 1849 se Úštěk stal soudním okresem a měšťané na základě slibu, že pokud se tak stane, vystaví na své náklady soudní budovu, opravdu o dva roky později tuto budovu nechali dokončit a otevřít. Soud sídlil v Úštěku až do roku 1953. Jmenování města soudním okresem bylo pro obec značným přínosem. Zejména v oblasti obchodu s chmelem získal tak Úštěk významné postavení nejen na tuzemském, ale i na zahraničním trhu. Úštěcký chmel zvaný červeňák obdržel řadu mezinárodních ocenění.  V Úštěku byla zřízena známkovna chmele a chmel byl dodáván pod značkou Úštěcký chmel. Pěstování a obchod s chmelem a částečně i pěstování ovoce mělo značný vliv na rozvoj města. Byla postavena nová škola a na obou předměstích řada nových budov, které sloužily pro úpravu, balení a skladování chmele. Díky obchodování s chmelem si město zachovávalo svůj význam i v minulém století. Úštěk byl až do ukončení druhé světové války osídlen převážně německým obyvatelstvem. Většina Čechů se před zahájením války vystěhovala do vnitrozemí. Zámožnější židé přečkali válku v zahraničí, ostatní se stali cílem nacistických represí. Od června 1945 byl na základě mezinárodních úmluv zahájen odsun německých rodin. Do Úštěku a okolí se z různých krajů ČSR naopak přistěhovaly české a slovenské rodiny, později i Volynští Češi. Význam města se postupně zmenšoval, až dospěl do stadia malého městečka s necelými 3000 obyvateli. Posílení významu města v současné době bylo prohlášením za památkovou rezervaci roku 1980.

 

Péči o místní památky je v poslední době věnována mimořádná pozornost. „Máme tady památkovou komisi, která se postupně snaží dávat místní domy dohromady,“ říká k této problematice Pavel Kundrát, starosta města a pokračuje:„Také čerpáme z programu Regenerace asi jeden milion korun,  dostáváme peníze z Programu záchrany architektonického dědictví, to je rovněž jeden milion korun a to vše jde na opravy hradu a okolí.“  Středověké domy kolem náměstí získávají postupně nový kabát, oprav se dočkaly i významné sakrální stavby, např. kostel sv. Petra a Pavla. Prostředí městské památkové rezervace je dokonalou  kulisou každoročních jarmarků, které probíhají v historickém duchu a jsou velkým lákadlem pro řadu návštěvníků. V Úštěku se koná ročně šest akcí tohoto druhu, včetně velké pirátské bitvy na břehu jezera Chmelař. Díky významné galerii se zde  setkává  mnoho významných osobností zejména z oblasti kultury. Město pravidelně přitahuje filmaře, kteří se alespoň část zdejší atmosféry snaží přenést do svých děl tak, jako učinili tvůrci oscarového filmu Kolja nebo písničkového retro-filmu Rebelové. Toto všechno předurčuje Úštěk k tomu, že se opět stal centrem společenského ruchu pro širokou oblast. 

 

Text a foto: Miroslav Neumaier