Tip na výlet do nejmenší památkové rezervace v Česku

2. 09 2014 | Z jedné strany vodní plocha jezera Chmelař, z druhé hluboké lesy, pískovcové skály a strže. To je krajina okolo nejmenší památkové rezervace  v České republice. Městečko Úštěk  je známé současnému člověku jako rekreační středisko, trampům je známý nedaleký hrad Helfenburg.  

Archeologické nálezy dokazují, že ostroh, na němž stojí střed města, byl osídlen mezi  10. - 13. století, jelikož tudy vedly tehdejší obchodní cesty z kraje Litoměřiců do tehdejší  Lužice.  Ve 14. století páni z Michalovic začali obec přetvářet na město a též  mu udělili městská práva. Datace této události je uvedena na rok 1361.  O 26 let později zadlužení Michalovci  přenechali Úštěk Ronovcům, kteří převzali štafetu rozvoje města. Nechali postavit městské brány, východní zvanou Německá a západní řečenou  Česká. Za jejich zdmi vznikla dvě předměstí pojmenovaná podle obou bran. Rovněž Ronovci známí též jako páni z Dubé, či páni Ostrve dle svého erbu, dostavěli Michalovci započatou stavbu hradu, jehož zbytky návštěvník může najít v oblasti Panského dvora za Městským úřadem,  Páni z Dubé  roku 1426 prodali panství husitskému hejtmanu Václavu Cardovi z Petrovic. V té době byl  Úštěku již velké dominium, protože k němu patřily vesnice Lukov, Líčenice, Ostré, Zimoř, Trnobrany, Habřina, Srdov, Vysoké, Brusov, Muckov, Levín, Bukovina, Lhota a zaniklá ves Chotrčina. 
 
Husitské války přinesly městu katastrofu. Václav Carda z Petrovic se často dostával do střetu s okolními rody, jako Vartemberkové a Zajícové z Hazmburka, které nebyly idejím husitů nakloněni. Nakonec Zikmund z Vartemberka hrad i město dobyl a zpustošil. Sám Carda byl zajat v bitvě u Budyně. Když se ze zajetí dostal, vrátil se na své léno a pokračoval v jeho rozvoji. V té době také vznikla dodnes zachovaná mohutná bašta, která se nazývá Pikartská věž, a můžeme ji najít na jižní straně města nad údolím Úštěckého potoka. Carda systematicky opevňoval město, aby se historie neopakovala a začlenil hrad do městského opevnění, což nebylo v našich zemích zvykem a působilo to mimořádně. Václav Carda se též do historie města zapsal tím, že zbavil jeho obyvatele roboty a udělil městu právo mílové, což značilo, že do okruhu jedné míle od města nesměl nikdo cizí provozovat řemeslo, tudíž celá ekonomika oblasti byla v rukou městských cechů. 
 
Ani Petrovicové nezůstali v Úštěku nastálo, a tak jej v druhé polovině 15. století získali Sezimové z Ústí, kteří město postupně rozšiřovali především na Podolci na soutoku Úštěckého a Loubního potoka. Úštěk měl v té době takřka 1000 obyvatel, čímž velikostně odpovídal Ústí, či Mělníku. Město mělo pivovar a několik rybníků. Bitva na Bílé hoře ukončila panství rodu Sezimů. Roku 1622 bylo panství zkonfiskováno a postupně se dostalo do rukou řádu Tovaryšstva Ježíšova.  Jezuitští představitelé sídlili chvíli na úštěckém hradu, ale v polovině 17. století se přestěhovali do nového sídla v nedalekých Liběšicích.  Úštěcký městský hrad ztratil svůj význam. V r. 1764 byl zbourán kostelík s v. Michala a již za 13 dnů byla zahájena výstavba současného katolického kostela sv. Petra a Pavla, který byl vysvěcen 8. 11. 1767. Jezuitská vláda znamenala pro město velký rozvoj. Pěstoval se zde chmel, rozvíjela řemesla a v okolí se dařilo vínu. Další katastrofa přišla v polovině 18. století v podobě požáru, který zničil většinu domů. Jejich následná obnova dala městu dnešní vzhled. Po zrušení Jezuitského řádu došlo k úpadku, jelikož panství bylo spravováno úředníky Královského studijního fondu, kteří majetek postupně  rozprodávali. V té době byl městský hrad s celým okolím Úštěckými měšťany odkoupen a přeměněn na sladovnu. V rukou pivovarníků zůstal až do roku 1876.
 
V 19. století měl Úštěk určitou míru vlastní vnitřní autonomie, což se vztahovalo i na  hospodářské, či soudní záležitosti. Začal se rozvíjet průmysl, vznikaly první podniky. Továrna na alkoholické nápoje I. Krause, továrna na kostice a jehlice D. Hirsche  a chemička J. J. Leitenbergera.  Město vlastnilo radnici, školu, robotní tvrz, dvě obecní kůlny, dům na stříkačku, Pikartskou věž, německou bránu a špitál. Od roku 1788 v Úštěku byli dva lékaři chirurgové. 
 
V první polovině 19. století odkoupil Úštěk s okolními državami do svého vlastnictví kníže Ferdinand z Lobkowicz. Roku 1849 se Úštěk stal soudním okresem a měšťané na základě slibu, že pokud se tak stane, vystaví na své náklady soudní budovu, opravdu o dva roky později tuto budovu nechali dokončit a otevřít. Soud sídlil v Úštěku až do roku 1953. Jmenování města soudním okresem bylo pro obec značným přínosem. Zejména v oblasti obchodu s chmelem získal tak Úštěk významné postavení nejen na tuzemském, ale i na zahraničním trhu. Úštěcký chmel zvaný červeňák obdržel řadu mezinárodních ocenění.  V Úštěku byla zřízena známkovna chmele a chmel byl dodáván pod značkou Úštěcký chmel. Pěstování a obchod s chmelem a částečně i pěstování ovoce mělo značný vliv na rozvoj města. Byla postavena nová škola a na obou předměstích řada nových budov, které sloužily pro úpravu, balení a skladování chmele. Díky obchodování s chmelem si město zachovávalo svůj význam i v minulém století. Úštěk byl až do ukončení druhé světové války osídlen převážně německým obyvatelstvem. Většina Čechů se před zahájením války vystěhovala do vnitrozemí. Zámožnější židé přečkali válku v zahraničí, ostatní se stali cílem nacistických represí. Od června 1945 byl na základě mezinárodních úmluv zahájen odsun německých rodin. Do Úštěku a okolí se z různých krajů ČSR naopak přistěhovaly české a slovenské rodiny, později i Volynští Češi. Význam města se postupně zmenšoval, až dospěl do stadia malého městečka s necelými 3000 obyvateli. Posílení významu města v současné době bylo prohlášením za památkovou rezervaci roku 1980.
 
Péči o místní památky je v poslední době věnována mimořádná pozornost. „Máme tady památkovou komisi, která se postupně snaží dávat místní domy dohromady,“ říká k této problematice Pavel Kundrát, starosta města a pokračuje:„Také čerpáme z programu Regenerace asi jeden milion korun,  dostáváme peníze z Programu záchrany architektonického dědictví, to je rovněž jeden milion korun a to vše jde na opravy hradu a okolí.“  Středověké domy kolem náměstí získávají postupně nový kabát, oprav se dočkaly i významné sakrální stavby, např. kostel sv. Petra a Pavla. Prostředí městské památkové rezervace je dokonalou  kulisou každoročních jarmarků, které probíhají v historickém duchu a jsou velkým lákadlem pro řadu návštěvníků. V Úštěku se koná ročně šest akcí tohoto druhu, včetně velké pirátské bitvy na břehu jezera Chmelař. Díky významné galerii se zde  setkává  mnoho významných osobností zejména z oblasti kultury. Město pravidelně přitahuje filmaře, kteří se alespoň část zdejší atmosféry snaží přenést do svých děl tak, jako učinili tvůrci oscarového filmu Kolja nebo písničkového retro-filmu Rebelové. Toto všechno předurčuje Úštěk k tomu, že se opět stal centrem společenského ruchu pro širokou oblast. 
 
Text a foto: Miroslav Neumaier
 
 
.

Vytvořili jsme pro GOLEM SPIRITS nové webové stránky